Kapitola druhá-Štastné shledání
Dnes je obzvláště chladno,fučí vítr a ostré sněhové vločky se vám zabodávají do tváří.Nevidíte si ani na špičku nosu.Hned z rána jsme se tedy s Lady rozhodli moc ven nechodit v lese totiž není takový vítr,hledali jsme si potravu co nejhlouběji v lese,dokonce se nám podařilo najít i velký suchý trs trávy,vím nezní to moc lákavě ale po vech těch suchých tvrdých větvičkách byla tato travička vážně pochoutka.Polárníček dnes ulovil velkou rybu dole u řeky takže si polovinu dotáhl do našeho křoví,když začalo odpoledne strašně fučet.Strašně to smrdí,fuu nerozumím jak to může Polárníček jíst ! Když se vítr uklidnil šli jsme se podívat do nížin jestli pak tam nenalezneme další travičku.Uprostřed kopce jsem se zarazila...ucítila jsem vůni jiného koně,známého koně.Polárníček začal poknukávat a nasával vzduch.Zato Lady byla opět mimo vrazila do mě a vykřikla na mě, co se zastavuji uprostřed cesty,když jsem jí řekla že tady cítím povědomého koně,zarazila se nasála vzduch a řekla mi že ona cítí hlínu,prostě hlínu a že prý jestli už nestojíme na zemi.Občas si říkám jestli se jí v hlavě nehrabe sysel.Polárníček začal štěkat a rozběhl se dolů po svahu, rozklusala jsem se za ním a začala jsem pořehtávat.Lady si odpudivě odfrkla a vyhodila,předstírala jsem že jsem to neviděla a soustředila se na návštěvníka dole pod svahem.
Uviděli jsme velký vyvrácený strom s kořeny,opatrně jsme šli a měli zapjaté všechny svaly kdyby se pod kořeny ukrývalo nebezpečí.Nahla jsem hlavu a nakoukla pod strom,nemohla jsem uvěřit vlastním očím,ležela tam....
Pokračování příště.....