Kapitola první- paličatost
Ahoj, jmenuji se Konvalinka!
Jsem kůnˇ divokého mustanga žijícího vysoko v horách,v zimě je tu strašná zima a v létě zase velmi teplo ( v určitých místech) a tak není divu že v létě jsou zde velmi časté požáry lesů... ach ano,požáry, stalo se to asi před třemi dubovými léty (měsíc např.leden,únor v divoké řeči) když jsme byli velmi unavení hlavně náš
hřebec-vůdce stáda,jmenoval se Ostrý dráp protože jako hříbě se utkal tváří v tvář rozzuřenému orlu a na památku mu zůstala na krku jizva od tohoto mohutného ptáka.Řekl nám že si při hledání potravy nalezneme úkryt v lese a trochu si odpočineme po chvíli strávené mezi stromy ale i ostatní členové stáda poznali že něco není v pořádku,stromy praskali a zvláštně se chvěli,maminka Ascalona začala být velmi nervozní a šla to vysvětlit i Ostrému drápovy ,ovšem ten o tom nechtěl ani slyšet sesekl ji šíji velkými zuby.Já a moje nejlepší kamarádka Lady jsme tuto malou scénu sledovali z povzdáli a také jsme se bály v lese zůstat ,ale neodvažovali jsme se k Ostrému drápu ani přiblížit.Když v tom zazářilo červené světélko a začal vzplávat jeden strom po druhém, najednou začala obrovská panika koně se rozutíkali,dupali po sobě řehtali a snažili se vší silou vybojovat si život. Ascalona na mě řehtala a tak jsem jemně pobídla svou malou sestřičku jménem Venuše a držela se v trysku za Lady,když jsme vyběli ven nemohli jsme skoro dýchat ale maminku jsme nenašli... našli jsme pár jejich stop ale byli matné běžela příliš rychle.Chodili jsme týdny a volali své stádo,hladové a unavené, jednoho hrozného dne nám moje malinká sestřička Venuše řekla že nemůže dál, lehla si a usla ,ale poté už se neprobudila.
Museli jsme jít dál.Po několika měsících hledání jsme to s Lady vzdali a já měla stále zlost na Ostrého drápa, kdyby nebylo jeho paličatosti nemuseli bychom ztratit mámu,stádo a Venušku! Jsem starší než Lady a možná bych řekla že chytřejší v určitých věcěch.Lady je strašný zbrkloun a zmatkář.Založili jsme si spolu malé stádo o třech členech.Já jsem vůdčí klisna,Lady je člen stáda a taky nesmíme zapomenout na Polárníčka to je náš vlček, asi se vám to zdá zvláštní že máme ve stádu vlka ale já myslím že je to napůl kůn loví jenom v říčkách drobné rybky a u takových říček jsme nejčastěji, potřebujeme čistou vodu a tam právě žije Polárníčkův jídelníček,pro mě a Lady je zase výhodné žít s Polárníčkem protože když je u nás většině predátorům se to zdá zvláštní a jen tak si na nás nedovolí.Po pár dnech založení stáda jsem se rozhodla založit si deník o vývoji životu mě a Lady s Polárníčkem v mé hlavě každý den než půjdu spát si v hlavě urovnám co jsme zažili dnes a tím zjistím co budeme dělat zítra je to dobrá strategie využíval jí i můj dědeček ale Ostrý dráp ne a jak to dopadlo!
Konec
Zřejmě se vám to zdá smutné a ponuré ale uvidíte toto miniaturní stádečko si nakonec získá cestu k lepšímu životu.A něco vám prozradím hned ze začátku zatím nikdo nezemřel,i Venuše stále žije ,ale o tom v dalších dílech! :) Touto kapitolou jsme odstartovali Deník Konvalinky doufám že se vám bude líbit! :)